Jak to bylo v Mexiku...

Neděle 14. dubna 1996

Ráno jsou celé Otrokovice zasněžené. Nevím, proč jsem si balila letní šaty a plavky. Není možné, že někde svítí slunce.Cestou do Vídně se počasí stále zhoršovalo, v Gaweinstalu padají kroupy. Celí zmoklí jsme s vypětím všech sil přeběhli od auta do naší oblíbené čínské restaurace, abychom se za zvuků čing-čang-čong posilnili na cestu za oceán. Kuře s černými houbami, vepřové s ananasem, pikantní kachna a jako zákusek ryba na sladko. Nejlepší na nastalé počasí je ale sladké horké rýžové víno, jasmínový čaj a na závěr švestkový likér jako pozornost podniku. Posilněni pokračujeme do zamračené a zasněžené Vídně na letiště Schwechatt. Letiště připomínalo náměstí v Islamabádu, neboť je plné muslimů v bílých hábitech a ortopedických nazouvácích naboso. Teploměr ukazuje -2ºC. V okénku TOUROPA nám - kromě dvou batohů na cestu - poskytli na můj dotaz informaci, že všichni muslimi, chtiví hadždže, se slétli z celé Evropy, protože z Vídně jsou vypravovány charterové lety do Mekky.  Poněkud nás vyděsila zastávka na dámské toaletě, kde uklízečka nevěřícně zírala, jak si muslimky v mramorových umyvadlech, kde si všichni pasažéři myjí ruce, za stálého modlení oplachují nohy. Eva si myslela, že jim něco spadlo na zem, protože jedna z nich, patrně už umytá, se za stálého mumlání zohýbala pod umyvadlo. Pak jsme zjistily, že klečí na nějakém barevném koberečku a taky se modlí. Jsem si jistá, že k něčemu takovému by mě nikdo nikdy nedonutil. I když - Allah akbar!

Raději jsme se přesunuly volným krokem k východu B 40, odlet speciálu Lauda Air proběhl tentokrát načas - v 16,15 letního středoevropského času. Jídlo bylo docela dobré - výběr mezi vepřovým s listovým špenátem a kuřetem curry. Po kávě a štrúdlu video - James Bond-agent 007 "Modré oko". Bylo to o malinko lepší než Fantomas a stejně tak důvěryhodné. Potom se zase večeřelo: buď telecí máslový řízek nebo pečené filé a po kávě Gasper. Vzhledem k tomu, že v letadle se prakticky nevyskytovaly děti, všichni znechuceně pospávali. Let se nám zdál nekonečný, trval celkem 12 hodin. Na letišti v Cancúnu jsme přistáli včas, podle televizního zpravodajství v letadle v 8,15 p.m., ale naše hosteska na letišti prohlásila, že ve Vídni zapomněli, že na Yucatánu mají taky letní čas, takže už bylo 9,15 p.m. Šikovné děvče - věděla o nás jmenovitě - hurá! Z letiště do hotelu jsme jeli asi půl hodiny, míjíme hotely Sheraton, Hyatte, Holiday Inn a jeden neosvětlený komplex s minaretem - podle místního průvodce si ho prý staví sám Sadám Husajn. Průvodce také projevil udivující znalosti ze zeměpisu, protože na jeho otázku, odkud že jsme, jsme řekly, že z Česka, což u něho vyvolalo následující asociace: Aha Bosna, tadadada!!! Byly jsme uvítány v hotelu Blue Bay Village v Cancúnu, obdržely jsme mořsky modrý plastikový náramek, kartičky na plážové ručníky a klíč od pokojů. Jsme zatím na jednu noc ubytovány do pokojů pouze s jedním velkým lůžkem, ale klimatizace hučí snesitelně. Časový rozdíl proti střední Evropě je sedm hodin. Dobré ráno, Mexiko! Buenos Días, México!

Pondělí 15. dubna 1996 

Byla jsem vzhůru v pět hodin, ale potom jsem ještě jednou silou vůle zdřímla. Dáša s Evou nás vytáhly z postele o půl osmé. Vidina dobré snídaně nás přemluvila, abychom tedy vstaly,  i já s Jarmilou. Hurá, mají červené melouny a prima nescafé. Snídaně - normální amerika plus mexické speciality, jako fazolová kaše (néé!) a avocádo s rybím salátem (jóó!). Mimoto papaja, ananas, ztracená vejce v pikatní omáčce, velmi dobré sladké a slané pečivo a paní, připravená ke smažení omelet s náplní podle vlastního výběru, jakož i toustů a lívanečků. Javorový sirup a burákové máslo volně k použití.

Slunečné dopoledne jsme použily k povalování na pláži a koupání. Nesměle zkoušíme plážový bar, dnešní specialita se jmenuje "sex on the beach. Protože neznáme dobře anglicky, dopřáváme si to v hojné míře.

V poledne jsme měli meeting s naší průvodkyní od Touropy. Upřesnila nám na mapě, kde vlastně jsme a nabídla zájezdy. Po menším dohadování v recepci jsme dostaly nové klíče, již do dvoulůžkových pokojů, náš s částečným výhledem na moře. Eva s Dášou mají první patro s výhledem do subtropické zahrady. Why not? Po přestěhování a lehkém obědu (zaměřila jsem se na saláty, všechny úpravy kuřete, pastu a červený meloun) jsme odpoledne pokračovaly v dopoledním lenošení ve čtenářském kroužku. Mám zapůjčen od kandidátky do rodiny soft sexy příběh od Jackie Collins "Hollywoodská hvězda". Takhle musí být v ráji!

K pobavení hostů resortu Blue Bay Village je k večeři z bazénu podáváno BBQ a Tropicana Show. Indiáni přijíždějí po moři na kánoích s hořícími loučemi, zapalují oheň na jevišti za bazénem a tančí. Potom se objevují havajští tanečníci a nakonec vzplane ohnivé portoriko. Zábava pokračuje na pláži - dobrovolníci běhají štafetu kolem stolu, napijí se tequily a potácejí se zpět do řady. Vítěz obdržel láhev tequily, ostatní mohou jít ráno dvakrát na snídani. Ruce mi hoří od slunce, ačkoliv jsem byla celý den pod slunečníkem.

Úterý 16. dubna 1996 

Zjistila jsem, že nejlépe se plave ráno, dokud nesvítí ostré slunce. Potom jsem šla teprve na snídaně, dnes byla nejlepší teplá piškotová roláda s jahodovým džemem. Dopoledne je trochu zataženo, což kvituji s povděkem pouze já. Z nedostatku slunce testujeme plážový bar - piňa coladu už známe, dnes se pije chi-chi. Zkusmo ochutnáváme i margarítu - tequilu s citrónovou šťávou a slanou krustou na okraji sklenice. Raději střídáme kolu s fruit ron. Na pláži nus už všichni zdraví jako staré známé (vždyť už jsme tu druhý den), jeden Švýcar navazuje lehkou německou konverzaci. Bohužel se mnou konverzuje, ale za Jarmilou chodí, aby mu natřela záda. To je spravedlnost!

K obědu se převlékáme, do restaurace se nechodí v plavkách. Dala jsem si kuře, kalamare, tortillas plněné šunkou a sýrem. A meloun, mňam! Odpoledne pokračujeme ve čtenářském kroužku.

Večeři jsme si objednaly v čínské restauraci, kde je předepsán večerní společenský oděv, někteří návštěvníci v šortkách jsou vráceni od vchodu, aby si šli pro sako. Za všeobecného veselí se vraceli v saku a kravatě, ovšem šortky a tenisky si ponechali. Daly jsme si campari s džusem, jarní závitek, pečenou kachnu (byla samá kost!), vepřové sweet and sour a dvakrát kuře nějak. Měli dobré pivo, ale bylo něm pěkné vedro. Po večeři jsme se šly projít po hlavní třídě, což většině taxikářů připadalo nedůstojné a stále nám nabízeli své služby. Přešly jsme tedy z cyklistické stezky naproti do malých butiků, kde nás zase napadli neodbytní prodavači suvenýrů. Dost rychle jsem to vzdala a raději jsem šla do divadla. Dávali Brodway show, velmi zdařilá čísla od kankánu přes Michaela Jacksona až k Bodyguardovi. Legrace jak má být.

pokračuji malým pojednáním o tequile