TEQUILA - DAR SLUNCE

*

tEQUILA, opěvovaná v literatuře i v táhlých mexických písních, je čistě mexická záležitost. Srdcem tequilového kraje je Guadalajara. Jedni si myslí, že se s ní musí zacházet opatrně, protože je stejně sladká a výbušná jako povaha Mexičanů, druzí míní, že tequila je dokonalý národní nápoj, protože je stejně smíšená jako Mexičani samotní, částečně indiáni, částečně Španělé. Ať už je to jak chce, tequila je dnes tekutým symbolem Mexika. V restauracích se podává pestrá nabídka toritos - koktejlů tequily s některou z desítek ovocných šťáv, jako například kokosovou, z guajávy, datlí nebo z ananasu. Nápojový lístek také nabízí známý   SUN  RISE (východ slunce) s grapefruitovým nebo třešňovým džusem; PONCHE  DE  GRANADA  je zase tequila se šťávou z granátových jablek a s loupanými pekanovými ořechy a  SUBMARINO je jako skutečná hlubinná bomba - nalejete tequilu do sklínky, a šup s ní do půllitru piva.

Ačkoliv skuteční znalci pijí tequilu čistou na na ex, ve světě je nejznámějším míchaným nápojem MARGARITA, vychlazená směs citronové šťávy a tequily s troškou pomerančového likéru, podávaná s ledovou tříští a ve sklenici se solnou krustou. Původ margarity není znám. Mexičané tvrdí, že ji v roce 1947 na počest své ženy Margarity vymyslel Danny Herrera z Tijuany. Američané tuto verzi jednoznačně odmítají - považují margaritu za svůj vynález. Faktem je, že s výjimkou turistických oblastí pije v Mexiku margaritu jen málokdo, zatímco v USA a v Kanadě patří k nejžádanějším koktejlům.

V Mexiku je tequila všudypřítomná. Její stříbrnou, zlatou či archivní formu najdete jak v chudinských jídelnách, tak v luxusních barech. Na venkově stojí až pětilitrové láhve tequily vyrovnané v lékarnách či v železářstvím hned vedle aspirinů nebo kladiv. Moderní mexická kuchyně použivá tequilu k marinování kuřat a ryb a po dochucení mandlemi a cukrem se hodí i jako jemný aperitiv po jídle - CREMA  DE  ALMENDRADO.

Tequila je však až třetím nejpopulárnějším nápojem v Mexiku s asi patnáctiprocentním podílem na trhu. Přes 70 % spotřeby alkoholu připadá na brandy a tmavý rum. V zahraničí je ovšem tequila oblíbená jako nikdy dřív. Celých  90% mexického vývozu tequily směřuje do USA a dalšími velkými odběrateli jsou Kanada, Německo, Austrálie, Francie a Británie. Dnešní slávy tequily ostře kontrastuje s jejími skromnými počátky. Přibližně před tisíci lety nalezli mexičtí indiáni způsob, jak ze šťávy z dlouhých a dužnatých listů ostnaté pouštní rostliny agáve získat kvašením lehce alkoholický nápoj zvaný pulque. V době Aztéků bylo pulque vyhrazeno kněžím jako posvátný rituální nápoj, dostávaly ho i osoby, které měly být obětovány, i stařešinové a nápoj sloužil i jako odměna za udatnost v boji.Ti, kdo byli přistiženi opilí, ať už doma nebo na ulici, a nesplňovali žádnou z těchto podmínek, byli odsouzeni k smrti. S příchodem Španělů byl zákaz pití na veřejnosti zrušen a  pulquerias, jakési nálevny, se začaly množit jako houby po dešti. Dnes už jsou tyto hospůdky s odmyslitelnými pilinami na podlaze pouze na malých městech nebo vesnicích. Mléčné bílé a vazké pulque je potřeba pít čerstvé, protože kvašení neustále pokračuje a nápoj se rychle kazí. Španělští conquistadoři po ochutnání rosolovité lehce nakyslé tekutiny brzy přišli na to, čím nahradit neustále se tenčící zásoby španělských destilátů. Zjistili, že některé druhy agáve poskytují silný a čistý alkohol. Začali mu říkat MEZCAL. V roce 1893 získal mezcal vyrobený ve vesničce Tequila pod názvem MEZCAL BRANDY cenu na Světové výstavě v Chicagu. V roce 1910 byl stejný produkt, tentokrát pod názvem TEQUILA WINE, oceněn v San Antoniu. A název tEQUILA mu už zůstal.

tEQUILA je skutečný dar slunce, protože agáve vydrží nesnesitelné vedro bez kapky vody celé  měsíce. Úpravné městečko s bíle omítnutými domy a třiceti tisíci obyvateli Tequila se nachází na úpatí Sierra Madre asi šedesát kilometrů od Guadalajary. Až na vysoké cihlové komíny dvanácti místních palíren, které vyrábějí 60 procent mexické tequily, vypadá jako kulisa z nějakého westernu. V nehostinné krajině suché hnědé trávy, holých skal asopek v dálce se táhne modrozelený koberec agávovníků. Přes 20 milionů rostlin se po roce 2000 promění v tequilu. Agáve sklízí místní dělníci pomocí ostré COA   DE  Jima, ostrého nástroje se zaokrouhleným plochým ostřím na konci. Několik obratných seknutí a porážejí agáve přímo u kořene. Pak šikovně usekají ostré ostny po chvíli z agáve zbývá jen PINA. Váží přibližně 50 kilogramů a připomíná obrovský ananas. Každý z dělníků na plantáži musí denně v ostrém žáru slunce nasekat čtyři až pět tun piny.

Jednou z nejznámějších je továrna Tequila   Sauza, kde byla v roce 1873 vypálena první dávka tequily. Sauza je typická moderní továrna na destiláty. Dělníci vykládají z korby nákladního auta piny, za které Sauza platí v přepočtu asi deset korun za kilogram. Z každé dodávky jednu pinu sekerou rozseknou a pošlou do laboratoře, která určí množství cukru v rostlině. Pak piny na dopravníku putují ke stroji, tam se roztrhají, poté se rozvaří a lisují - velkému tlaku jsou v obřích pecích vystaveny po dvanáct až čtrnáct hodin.

Hnědá sirupovitá "medová voda", aguamiel, která se získá z vařeného agáve, se stáčí do sudů ze dřeva nebo z nerezavějící oceli. Po destilaci a procesu stárnutí je čistá pětačtyřicetiprocentní bílá neboli  "stříbrná" tequila, kterou mají Mexičani nejraději, připravena k přelití do lahví v závodě v Guadalajaře. Jantarová neboli "zlatá" tequila, více žádaná v zahraničí, pak vzniká přidáním výtažků ze dřeva nebo jiných přírodních barviv.

Naproti Sauze je  La  Rojena, největší a nejstarší podnik na výrobu tequily v Mexiku, který vznikl v roce 1795 dekretem španělského krále Karla IV.

Zatímco prodej běžných typů stříbrné a zlaté tequily vázne, hitem trhu se staly poměrně nové kvalitní druhy tohoto nápoje - čistá tequila vyrobená jen z agáve, bez cukru a stárnoucí v dřevěných sudech. Asi osm kilometrů od městečka je rodinný podnik Herradura Tequila, který je jediným výrobcem těchto čistých destilátů již od roku 1861. Piny se zde vaří v třicetitunových pecích z nepálených cihel a kamene - stejně jako před sto lety. Herradura přišla s první reposadou v roce 1974.  reposados, neboli "odpočinuté" tequily, musejí podle zákona odpočívat v dřevěných sudech nejméně dva měsíce. Reposados v Herraduře však stárnou v sudech z amerického bílého dubu celých devět měsíců, čímž získávají na jemnosti. Reposados dnes tvoří 80% produkce firmy.

Rozlévání  Tequily je jedinečným okamžikem, prostoupeným kouzlem tance, písně a jemné chuti tohoto nápoje, kterou všichni hosté uznale pozvedají ke rtům.

u baru.jpg

 

cestopis dále pokračuje zde