Jak to bylo na ostrovech Seychely ...

Sobota 28. března  1998

Cesta z Otrokovic až na místo určení do hotelu The Plantation Club na ostrově Mahé trvala celkem 24 hodin. Vyjeli jsme v sobotu v 9 hodin středoevropského zimního času z Otrokovic a na místě jsme byli v 9 hodin téhož času, což znamenalo 12 hodin (poledne) zdejšího letního času.

Po okružní jízdě Baťov (9,15) - Kvítkovice (9,30) – Halenkovice (10,00)  jsme bez problémů dorazili na celnici Břeclav – Reintal. Asi jsme v našem Mondeu vypadali nóbl, takže bez ohledu na schengenské dohody jsme byli bez problémů vpuštěni do Evropské unie. Celníky zajímal jen pas a doklady od vozu. To bylo v Evropě naposledy, co někoho zajímal pas, potom ho už jenom študoval černý celník na Mahé.

Samozřejmě – jak je naším dobrým zvykem – trochu jsme si pobloudili ve Vídni, stále na stejném místě (třetí odbočka vpravo do Schwechatu).  Zoufalý Jiří navrhoval, že počká týden na parkovišti u letiště. Byl to ovšem jenom  ž e r t!

S leteckou společností Lufthansa jsme odletěly ve 14,50 z Vídně do Frankfurtu nad Mohanem (přílet 15,50). Jako občerstvení se podávala šunková houska a Irish Cream. Na letišti ve Frankfurtu byla nuda, těch pár obchodů skoro nestálo za prohlídku, tak jsme seděly v tranzitní hale a četly české časopisy pro nudící se ženy (Květy, Tina, Chvilka pro Tebe či Rytmus života). Evin mobil měl perfektní pokrytí, takže jsem se od Zdeňka dozvěděla, že Jiří padl vyčerpán hledáním cesty k domovu a spí.

Letadlo bylo plné, takže o nějakém pohodlném ležení jsme si mohly nechat jenom zdát. Ještě nás začal posunovat nějaký Němec, který už letěl na Seychely potřetí na tři týdny (to prý je minimum) s celou rodinou, protože prý něco takového neuvidíme nikde na světě; vzhledem k přirozené ochotě jsem skončila na dvojsedadle vedle nějakého „solitéra“, který se jenom cpal a spal s otevřenou pusou. Zážitek!  Charterová společnost CONDOR a její Boening 767 odstartovaly s mírným zpožděním ve 21,40. V televizi byl Mr. Bean a film „Hra“ s Michaelem Douglasem. Chtělo se mi hrozně spát, ale vsedě neumím. K jídlu byla „fish or chicken“ (ryba nebo kuře). Dala jsem si tedy kuře s nějakou docela slušnou nádivkou a těstovinami.  

 

Neděle 29. března 1998

Mezi třetí a čtvrtou podle mých hodinek začalo na východě svítat, východ slunce jsem ale sledovala jenom já a jeden „uvřískaný“ Filípek. Po devíti hodinách hladkého letu (dvoje menší turbulence) se pod námi  začaly objevovat různě veliké ostrůvky. Letušky ještě honem roznesly dárky od letecké společnosti Condor (ledvinku pro lehkou turistiku) a samolepku, která potvrzuje, že jsme přeletěli rovník. Kapitán letadla si pak do sluchátek trochu zažertoval, že pod námi sice již jsou  Seychelské ostrovy, ale že napoprvé se „netrefil“ a nepatrnou přistávací dráhu podél moře minul, takže to zkusí napodruhé. Letiště na Mahé opravdu vypadalo jako malá nudlička, na kterou se tak velké letadlo ani nemůže vejít. Nakonec se ale povedlo systémem – vpravo moře, vlevo skála – absolutně perfektně.  

 

Mezinárodní letiště na Mahé

Na letišti nás přivítalo vlhké tropické vedro a slovenština. Děvče od Mason¢s Travel studovalo elektrotechniku v Bratislavě. Na letišti mne zaujala pečlivá pasová kontrola,  barevný obraz státníka (všemocný pan prezident France Albert René) a výstražná cedule, že u koho bude zachyceno i minimální množství drogy, tak bude na 30 let zavřen na ostrovech do vězení a k tomu zaplatí 500 000 seychelských rupií pokuty (5 seychelských rupií bylo za 1 americký dolar).

Kufry byly naloženy na střechu malého klimatizovaného mikrobusu a ten nás částečně po pobřeží, částečně vnitrozemím přesunul na opačný konec ostrova – záliv Bay Lazare, kde se nacházel poplaten svému jménu uprostřed tropické vegetace hotel The Plantation Club. Údajně jeden z nejlepších na ostrově, nás zpočátku ale moc neoslnil.

Přidělený pokoj u leknínového jezírka jsme sdílely s mravenci a vana neodtékala. Na první zavolání se dostavili hoši se zvonem a hned věděli, o co jde. Moc jsme nemeditovaly (napřed jsme dostaly přidělen jen jeden pokoj, druhý bude volný až později), popadly plavky a šly se podívat na záliv. Snad z únavy se nám nezdál také nic moc, bylo zataženo, voda jako ve vaně a poměrně velké vlny. Byla jsem tak unavená, že se mi podařilo usnout hodinu před večeří nad knihou. Hrůza!

K večeři byly „plody moře“ , BBQ a místní kytarista. Ryby byly vynikající, hlavně „red snapper“.  Po večeři se trochu vyčasilo, takže bylo vidět velké množství hvězd. Marně jsem se podle hvězdné mapy pokoušela identifikovat Jižní kříž, našla jsem pouze souhvězdí Orion a souhvězdí Zajíce. Jižní obloha má snad dvakrát tolik hvězd jako severní.

Bay Lazare – hotel Plantation Club – laguna s jídelnou a Atlanským oceánem

  Nacházely jsme se na ostrově Mahé v souostroví

SEYCHELY, 

které tvoří skupina 115 ostrovů v Západoindickém oceánu. Pevnina sice zaujímá pouze plochu 455 km2 , včetně vod oceánu je to však l milion kilometrů čtverečních. Vzdálenost mezi nejvzdálenějšími body tj. atolem Aldabra (arabsky „Zelený“)  a malým Ptačím ostrovem je 1200 km. Ostrovy se dělí na dvě skupiny – vnitřní a vnější.  Obě skupiny se od sebe odlišují markantně geologickým vznikem i  hospodářským významem.

Vnitřní ostrovy, ležící 4° jižně od rovníku, jsou  severovýchodním okrajem Seychel. Jsou tvořeny z granitu, pravěkého kamene starého 650 milionů let, což je jedna z rarit Seychel, protože tento prakámen se jinak vyskytuje pouze na pevninách.  Tím je dán rovněž klíč k jejich vzniku. Podle teorie přesunu pevnin se Indický kontinent odpojil před více než 100 miliony lety od  africké hroudy a vydal se na severovýchod. Cestou poztrácel některé části, mimo jiné i pozdější Seychely, které zůstaly 1600 km před africkým pobřežím v Indickém oceánu.

Vnitřní ostrovy se zvedají z podvodní desky, která leží ani ne 30 metrů  pod hladinou  oceánu. Předpokládá se, že v průběhu poslední doby ledové, kdy byla hladina oceánu několik metrů pod současnou, tvořily jeden velký ostrov, jehož velikost je možno přirovnat ke Srí Lance. Vnitřní ostrovy by pak byly pouze vrcholky hor této zaniklé země. Celá granitová deska měří 20 000 km2. V průběhu tisíciletí se zde vytvořily i korálové ostrovy (např. Denis Island a Bird Island), které mají stejnou historii vzniku jako např. Maledivy, to znamená, že se jedná o vápencové zbytky odumřelých korálů.

K vnitřním ostrovům počítáme: Mahé (154 km2), Praslin (38 km2), Silhouette (20 km2), La Digue (10 km2), Curieuse (3 km2), Fregate (2 km2), North (2 km2), Aride (0,7 km2), aby byly vyjmenovány pouze ty největší a nejdůležitější; celkem je jich čtyřicet. Vzhledem k bohatým srážkám mají všechny ostrovy bujnou vegetaci, většinou tropické deštné pralesy, které jsou místy přerušeny kokosovými plantážemi a malými zemědělskými plochami. Všude, kde se potoky vlévají do moře, vznikly větší nebo menší písečné pláže, které se malebně tulí mezi granitové skály.

Vnější ostrovy se obtáčejí jako chvost komety v jihozápadním směru kolem ostrova Mahé. Vznikly v geologicky mladších letech a tvoří je vulkanický čedič. Na začátku tohoto století, kdy získávání kopry mělo zásadní vliv pro rozvoj hospodářství, byly větší ostrovy osázeny kokosovými palmami a lodě několikrát do roka objížděly ostrovy, aby odvezly sklizenou kopru. Pro nerentabilitu však jsou již plantáže opuštěny, další možná využití také ztroskotala, ani pro turisty nejsou  příliš vhodné.

Seychely leží v oblasti vlivu monzunu, který od května do září vane z jihovýchodu, od prosince do března ze severozápadu. Vlhkost vzduchu neklesá pod 80%, podle našich zkušeností bych rozdělila počasí na tři typy:

Proti zdejším „hicu“ je na karibských ostrovech „příjemný chládek“.

Seychely jsou souostrovím rarit. Vzhledem k tomu, že prakticky až do 18. století byly izolovány od okolního světa, zachovaly se zde některé kuriózní druhy rostlin či živočichů, které již nemají obdoby v celém světě.

Na atolu Aldabra se zachovala největší kolonie suchozemských obřích želv na Zemi. Jejich počet se odhaduje až na 150 000 jedinců. Nejstarší želva jménem Esmeralda je prý stará 150 let.  Jejich příbuzné mořské želvy navštěvují zdejší lidmi nerušené pláže ke kladení vajec. Želvy žijí poklidně i ohradách pro potěšení turistů. Viděly jsem je jak v hotelu The Plantation Club, tak v blízkosti prezidentské „vily“ na ostrově La Digue.

Kromě netopýrů se na ostrovech nevyskytovali žádní savci. Za to je zde mnoho ptačích druhů, které nemají žádné přirozené nepřátele. Ve Vallée de Mai na ostrově Praslin je to černý papoušek, na ostrově La Digue černý rajský lejsek, na ostrově Fregate straka osamělá. Na vlastní oči jsme viděli pouze palmového pavouka, který měl nataženu síť mezi dvěma palmami  v rezervaci Vallée de Mai na ostrově Praslin.

Pokud jde o rostlinný svět, kolonizátorům se podařilo skoro zcela vykácet z pradávných časů pocházejí stromy, které se vyskytovaly pouze ve zdejších pralesích, například „červený strom“, „železný strom“ nebo „copatý strom“ a prodat jejich dřevo do Evropy. Nyní se nacházejí pouze na nepřístupných místech ve zcela ojedinělých exemplářích. Naštěstí tuto pohromu přežila největší ostrovní rarita seychelská kokosová palma, rostoucí na ostrovech Praslin a Curieuse. Tato palma, zvaná též palma Coco-de-Mer, roste v přírodní rezervaci Vallée de Mai zcela volně a množí se přirozenou cestou. Všude kvetou v mnoha barvách na velikých keřích ibišky.

 chcete-li číst dál, klikněte sem